तौ प्रहस्य हृषीकेशं महावीर्यौ महासुरौ ॥
प्रत्यब्रूतां महाराज सहितौ मधुसूदनम् ॥
आवां वरय देव त्वं वरदौ स्वः सुरोत्तम ॥
दातारौ स्वो वरं तुभ्यं तद् ब्रवीह्य् अविचारयन् ॥
भगवान् उवाच
प्रतिगृह्णे वरं वीराव् ईप्सितश् च वरो मम ॥
युवां हि वीर्यसंपन्नौ न वाम् अस्ति समः पुमान् ॥
वध्यत्वम् उपगच्छेतां मम सत्यपराक्रमौ ॥
एतद् इच्छाम्य् अहं कामं प्राप्तुं लोकहिताय वै ॥
मधुकैटभाव् ऊचतुः
अनृतं नोक्तपूर्वं नौ स्वैरेष्व् अपि कुतो ऽन्यथा ॥
सत्ये धर्मे च निरतौ विद्ध्य् आवां पुरुषोत्तम ॥
बले रूपे च वीर्ये च शमे च न समो ऽस्ति नौ ॥
धर्मे तपसि दाने च शीलसत्त्वदमेषु च ॥
उपप्लवो महान् अस्मान् उपावर्तत केशव ॥
उक्तं प्रतिकुरुष्व त्वं कालो हि दुरतिक्रमः ॥
आवाम् इच्छावहे देव कृतम् एकं त्वया विभो ॥
अनावृते ऽस्मिन्न् आकाशे वधं सुरवरोत्तम ॥
पुत्रत्वम् अभिगच्छाव तव चैव सुलोचन ॥
वर एष वृतो देव तद् विद्धि सुरसत्तम ॥
भगवान् उवाच
बाढम् एवं करिष्यामि सर्वम् एतद् भविष्यति ॥
मार्कण्डेय उवाच
विचिन्त्य त्व् अथ गोविन्दो नापश्यद् यद् अनावृतम् ॥
अवकाशं पृथिव्यां वा दिवि वा मधुसूदनः ॥
स्वकाव् अनावृताव् ऊरू दृष्ट्वा देववरस् तदा ॥
मधुकैटभयो राजञ् शिरसी मधुसूदनः ॥
चक्रेण शितधारेण न्यकृन्तत महायशाः ॥
tau prahasya hṛṣīkeśaṃ mahāvīryau mahāsurau ||
pratyabrūtāṃ mahārāja sahitau madhusūdanam ||
āvāṃ varaya deva tvaṃ varadau svaḥ surottama ||
dātārau svo varaṃ tubhyaṃ tad bravīhy avicārayan ||
bhagavān uvāca
pratigṛhṇe varaṃ vīrāv īpsitaś ca varo mama ||
yuvāṃ hi vīryasaṃpannau na vām asti samaḥ pumān ||
vadhyatvam upagacchetāṃ mama satyaparākramau ||
etad icchāmy ahaṃ kāmaṃ prāptuṃ lokahitāya vai ||
madhukaiṭabhāv ūcatuḥ
anṛtaṃ noktapūrvaṃ nau svaireṣv api kuto 'nyathā ||
satye dharme ca niratau viddhy āvāṃ puruṣottama ||
bale rūpe ca vīrye ca śame ca na samo 'sti nau ||
dharme tapasi dāne ca śīlasattvadameṣu ca ||
upaplavo mahān asmān upāvartata keśava ||
uktaṃ pratikuruṣva tvaṃ kālo hi duratikramaḥ ||
āvām icchāvahe deva kṛtam ekaṃ tvayā vibho ||
anāvṛte 'sminn ākāśe vadhaṃ suravarottama ||
putratvam abhigacchāva tava caiva sulocana ||
vara eṣa vṛto deva tad viddhi surasattama ||
bhagavān uvāca
bāḍham evaṃ kariṣyāmi sarvam etad bhaviṣyati ||
mārkaṇḍeya uvāca
vicintya tv atha govindo nāpaśyad yad anāvṛtam ||
avakāśaṃ pṛthivyāṃ vā divi vā madhusūdanaḥ ||
svakāv anāvṛtāv ūrū dṛṣṭvā devavaras tadā ||
madhukaiṭabhayo rājañ śirasī madhusūdanaḥ ||
cakreṇa śitadhāreṇa nyakṛntata mahāyaśāḥ ||
Govinda saw the two mighty danavas and said: 'Welcome, greatly powerful ones. I shall give you the finest boon, for affection has arisen in Me.' Madhu and Kaitabha laughed and answered: 'Choose the boon Yourself, best of gods; it is We who give the boon to You.' The Blessed One said: 'I accept the boon, heroes. Let you, mighty and truthful, become slain by Me: this is what I desire, for the good of the worlds.' They answered: 'We have never spoken falsehood. Let You slay us in an open space, covered by nothing, and let us become Your sons.' The Lord said: 'So be it.' But Madhusudana found no uncovered place, neither on earth nor in the sky. Then He saw His own thighs, uncovered, laid upon them the heads of Madhu and Kaitabha, and cut them off with His sharp-edged discus.
dfde4219c2c6 · publicado 16 jul 2026, 17:17:03 UTC
Disponible enRUENPasa de verso en verso con
Vishnu conquers not by brute force but by perfect wisdom, without breaking his word. His discus acts only after the truth of the boon has been turned to the good of the worlds.