वैशंपायन उवाच
ततो घोरतरः शब्दो वने समभवत् तदा ॥
भीमसेनार्जुनौ दृष्ट्वा क्षत्रियाणाम् अमर्षिणाम् ॥
तेषां ध्वजाग्राण्य् अभिवीक्ष्य राजा; स्वयं दुरात्मा कुरुपुंगवानाम् ॥
जयद्रथो याज्ञसेनीम् उवाच; रथे स्थितां भानुमतीं हतौजाः ॥
आयान्तीमे पञ्च रथा महान्तो; मन्ये च कृष्णे पतयस् तवैते ॥
सा जानती ख्यापय नः सुकेशि; परं परं पाण्डवानां रथस्थम् ॥
द्रौपद्य् उवाच
किं ते ज्ञातैर् मूढ महाधनुर्धरैर्; अनायुष्यं कर्म कृत्वातिघोरम् ॥
एते वीराः पतयो मे समेता; न वः शेषः कश् चिद् इहास्ति युद्धे ॥
आख्यातव्यं त्व् एव सर्वं मुमूर्षोर्; मया तुभ्यं पृष्टया धर्म एषः ॥
न मे व्यथा विद्यते त्वद्भयं वा; संपश्यन्त्याः सानुजं धर्मराजम् ॥
यस्य ध्वजाग्रे नदतो मृदङ्गौ; नन्दोपनन्दौ मधुरौ युक्तरूपौ ॥
एतं स्वधर्मार्थविनिश्चयज्ञं; सदा जनाः कृत्यवन्तो ऽनुयान्ति ॥
य एष जाम्बूनदशुद्धगौरः; प्रचण्डघोणस् तनुर् आयताक्षः ॥
एतं कुरुश्रेष्ठतमं वदन्ति; युधिष्ठिरं धर्मसुतं पतिं मे ॥
अप्य् एष शत्रोः शरणागतस्य; दद्यात् प्राणान् धर्मचारी नृवीरः ॥
परैह्य् एनं मूढ जवेन भूतये; त्वम् आत्मनः प्राञ्जलिर् न्यस्तशस्त्रः ॥
अथाप्य् एनं पश्यसि यं रथस्थं; महाभुजं शालम् इव प्रवृद्धम् ॥
संदष्टोष्ठं भ्रुकुटीसंहतभ्रुवं; वृकोदरो नाम पतिर् ममैषः ॥
आजानेया बलिनः साधु दान्ता; महाबलाः शूरम् उदावहन्ति ॥
एतस्य कर्माण्य् अतिमानुषाणि; भीमेति शब्दो ऽस्य गतः पृथिव्याम् ॥
नास्यापराद्धाः शेषम् इहाप्नुवन्ति; नाप्य् अस्य वैरं विस्मरते कदा चित् ॥
वैरस्यान्तं संविधायोपयाति; पश्चाच् छान्तिं न च गच्छत्य् अतीव ॥
मृदुर् वदान्यो धृतिमान् यशस्वी; जितेन्द्रियो वृद्धसेवी नृवीरः ॥
भ्राता च शिष्यश् च युधिष्ठिरस्य; धनंजयो नाम पतिर् ममैषः ॥
यो वै न कामान् न भयान् न लोभात्; त्यजेद् धर्मं न नृशंसं च कुर्यात् ॥
स एष वैश्वानरतुल्यतेजाः; कुन्तीसुतः शत्रुसहः प्रमाथी ॥
यः सर्वधर्मार्थविनिश्चयज्ञो; भयार्तानां भयहर्ता मनीषी ॥
यस्योत्तमं रूपम् आहुः पृथिव्यां; यं पाण्डवाः परिरक्षन्ति सर्वे ॥
प्राणैर् गरीयांसम् अनुव्रतं वै; स एष वीरो नकुलः पतिर् मे ॥
यः खड्गयोधी लघुचित्रहस्तो; महांश् च धीमान् सहदेवो ऽद्वितीयः ॥
यस्याद्य कर्म द्रक्ष्यसे मूढसत्त्व; शतक्रतोर् वा दैत्यसेनासु संख्ये ॥
शूरः कृतास्त्रो मतिमान् मनीषी; प्रियंकरो धर्मसुतस्य राज्ञः ॥
य एष चन्द्रार्कसमानतेजा; जघन्यजः पाण्डवानां प्रियश् च ॥
बुद्ध्या समो यस्य नरो न विद्यते; वक्ता तथा सत्सु विनिश्चयज्ञः ॥
स एष शूरो नित्यम् अमर्षणश् च; धीमान् प्राज्ञः सहदेवः पतिर् मे ॥
त्यजेत् प्राणान् प्रविशेद् धव्यवाहं; न त्व् एवैष व्याहरेद् धर्मबाह्यम् ॥
सदा मनस्वी क्षत्रधर्मे निविष्टः; कुन्त्याः प्राणैर् इष्टतमो नृवीरः ॥
विशीर्यन्तीं नावम् इवार्णवान्ते; रत्नाभिपूर्णां मकरस्य पृष्ठे ॥
सेनां तवेमां हतसर्वयोधां; विक्षोभितां द्रक्ष्यसि पाण्डुपुत्रैः ॥
इत्य् एते वै कथिताः पाण्डुपुत्रा; यांस् त्वं मोहाद् अवमन्य प्रवृत्तः ॥
यद्य् एतैस् त्वं मुच्यसे ऽरिष्टदेहः; पुनर्जन्म प्राप्स्यसे जीव एव ॥
वैशंपायन उवाच
ततः पार्थाः पञ्च पञ्चेन्द्रकल्पास्; त्यक्त्वा त्रस्तान् प्राञ्जलींस् तान् पदातीन् ॥
रथानीकं शरवर्षान्धकारं; चक्रुः क्रुद्धाः सर्वतः संनिगृह्य ॥
vaiśaṃpāyana uvāca
tato ghorataraḥ śabdo vane samabhavat tadā ||
bhīmasenārjunau dṛṣṭvā kṣatriyāṇām amarṣiṇām ||
teṣāṃ dhvajāgrāṇy abhivīkṣya rājā; svayaṃ durātmā kurupuṃgavānām ||
jayadratho yājñasenīm uvāca; rathe sthitāṃ bhānumatīṃ hataujāḥ ||
āyāntīme pañca rathā mahānto; manye ca kṛṣṇe patayas tavaite ||
sā jānatī khyāpaya naḥ sukeśi; paraṃ paraṃ pāṇḍavānāṃ rathastham ||
draupady uvāca
kiṃ te jñātair mūḍha mahādhanurdharair; anāyuṣyaṃ karma kṛtvātighoram ||
ete vīrāḥ patayo me sametā; na vaḥ śeṣaḥ kaś cid ihāsti yuddhe ||
ākhyātavyaṃ tv eva sarvaṃ mumūrṣor; mayā tubhyaṃ pṛṣṭayā dharma eṣaḥ ||
na me vyathā vidyate tvadbhayaṃ vā; saṃpaśyantyāḥ sānujaṃ dharmarājam ||
yasya dhvajāgre nadato mṛdaṅgau; nandopanandau madhurau yuktarūpau ||
etaṃ svadharmārthaviniścayajñaṃ; sadā janāḥ kṛtyavanto 'nuyānti ||
ya eṣa jāmbūnadaśuddhagauraḥ; pracaṇḍaghoṇas tanur āyatākṣaḥ ||
etaṃ kuruśreṣṭhatamaṃ vadanti; yudhiṣṭhiraṃ dharmasutaṃ patiṃ me ||
apy eṣa śatroḥ śaraṇāgatasya; dadyāt prāṇān dharmacārī nṛvīraḥ ||
paraihy enaṃ mūḍha javena bhūtaye; tvam ātmanaḥ prāñjalir nyastaśastraḥ ||
athāpy enaṃ paśyasi yaṃ rathasthaṃ; mahābhujaṃ śālam iva pravṛddham ||
saṃdaṣṭoṣṭhaṃ bhrukuṭīsaṃhatabhruvaṃ; vṛkodaro nāma patir mamaiṣaḥ ||
ājāneyā balinaḥ sādhu dāntā; mahābalāḥ śūram udāvahanti ||
etasya karmāṇy atimānuṣāṇi; bhīmeti śabdo 'sya gataḥ pṛthivyām ||
nāsyāparāddhāḥ śeṣam ihāpnuvanti; nāpy asya vairaṃ vismarate kadā cit ||
vairasyāntaṃ saṃvidhāyopayāti; paścāc chāntiṃ na ca gacchaty atīva ||
mṛdur vadānyo dhṛtimān yaśasvī; jitendriyo vṛddhasevī nṛvīraḥ ||
bhrātā ca śiṣyaś ca yudhiṣṭhirasya; dhanaṃjayo nāma patir mamaiṣaḥ ||
yo vai na kāmān na bhayān na lobhāt; tyajed dharmaṃ na nṛśaṃsaṃ ca kuryāt ||
sa eṣa vaiśvānaratulyatejāḥ; kuntīsutaḥ śatrusahaḥ pramāthī ||
yaḥ sarvadharmārthaviniścayajño; bhayārtānāṃ bhayahartā manīṣī ||
yasyottamaṃ rūpam āhuḥ pṛthivyāṃ; yaṃ pāṇḍavāḥ parirakṣanti sarve ||
prāṇair garīyāṃsam anuvrataṃ vai; sa eṣa vīro nakulaḥ patir me ||
yaḥ khaḍgayodhī laghucitrahasto; mahāṃś ca dhīmān sahadevo 'dvitīyaḥ ||
yasyādya karma drakṣyase mūḍhasattva; śatakrator vā daityasenāsu saṃkhye ||
śūraḥ kṛtāstro matimān manīṣī; priyaṃkaro dharmasutasya rājñaḥ ||
ya eṣa candrārkasamānatejā; jaghanyajaḥ pāṇḍavānāṃ priyaś ca ||
buddhyā samo yasya naro na vidyate; vaktā tathā satsu viniścayajñaḥ ||
sa eṣa śūro nityam amarṣaṇaś ca; dhīmān prājñaḥ sahadevaḥ patir me ||
tyajet prāṇān praviśed dhavyavāhaṃ; na tv evaiṣa vyāhared dharmabāhyam ||
sadā manasvī kṣatradharme niviṣṭaḥ; kuntyāḥ prāṇair iṣṭatamo nṛvīraḥ ||
viśīryantīṃ nāvam ivārṇavānte; ratnābhipūrṇāṃ makarasya pṛṣṭhe ||
senāṃ tavemāṃ hatasarvayodhāṃ; vikṣobhitāṃ drakṣyasi pāṇḍuputraiḥ ||
ity ete vai kathitāḥ pāṇḍuputrā; yāṃs tvaṃ mohād avamanya pravṛttaḥ ||
yady etais tvaṃ mucyase 'riṣṭadehaḥ; punarjanma prāpsyase jīva eva ||
vaiśaṃpāyana uvāca
tataḥ pārthāḥ pañca pañcendrakalpās; tyaktvā trastān prāñjalīṃs tān padātīn ||
rathānīkaṃ śaravarṣāndhakāraṃ; cakruḥ kruddhāḥ sarvataḥ saṃnigṛhya ||
Then a still more terrible din arose in the forest, as the impatient kshatriyas caught sight of Bhimasena and Arjuna. King Jayadratha, wicked of soul, seeing the banner-tops of the bulls among the Kurus, said to Yajnaseni, who stood on her chariot bereft of her former brilliance: "Krishna, here come five great chariots. I think these are your husbands. You know them — tell us, O lovely-haired one, each Pandava standing upon his chariot." Draupadi said: "What good is it to you to know these great bowmen, fool, now that you have done a most dreadful deed that destroys life? But I have been asked, and by dharma I must tell all to a dying man. I feel neither anxiety nor fear of you, seeing the Dharmaraja with his younger brothers. He at whose banner-top the two sweet mridangas, Nanda and Upananda, of beautiful form resound — he is my husband, Dharmasuta Yudhishthira, best of the Kurus, gleaming with pure-gold radiance, sharp-nosed, slender, long-eyed, a knower of the resolve of his own duty and purpose. People with business to accomplish always follow him. This walker in dharma, a hero among men, would grant life even to an enemy who has come for protection. Run to him, fool, for your own good, quickly, with joined palms and your weapon laid aside. And the one you see on the chariot, mighty-armed as a full-grown shala tree, with lips bitten and brows drawn together, is called Vrikodara — he is my husband. His well-bred, powerful, well-trained horses carry the hero onward. His superhuman deeds are known, and the word 'Bhima' concerning him has spread across the earth. Those who wrong him do not keep the remainder of their lives, and he never forgets an enmity. Having brought an enmity to its end, he returns, and only then finds peace, and even that not easily. Gentle, generous, steadfast, glorious, victor over his senses, attendant upon his elders, a hero among men, brother and disciple of Yudhishthira — he is my husband Dhananjaya. He will forsake dharma neither out of desire, nor fear, nor greed, and he will never commit cruelty. This son of Kunti, equal in splendor to Vaishvanara, is a crusher of enemies and a destroyer. That wise knower of every resolve concerning dharma and purpose, deliverer from fear for the frightened, whose supreme beauty is called the finest on earth and whom all the Pandavas guard, who is dearer than life and faithful to his vow — he is my husband, the hero Nakula. And that great, wise, and peerless Sahadeva, whose hand is light and skilled in the swordfight, whose feat you will see today, like the feat of Shatakratu among the daityas — a hero, master of weapons, intelligent and wise, one who pleases King Dharmasuta, radiant as moon and sun, the youngest of the Pandavas and beloved by them, whom none can match in intellect and who among the virtuous knows how to settle a matter in speech — he is my husband Sahadeva. He is brave, ever intolerant of insult, wise and intelligent; he would give up his life, enter the fire of the offering, but never speak a word outside dharma. Ever noble of mind, established in the kshatriya's dharma, he is dearer than life to Kunti, a hero among men. You will see your army, laden with jewels, like a ship at the edge of the ocean upon the back of a sea-monster — its warriors slain, shaken by the sons of Pandu. Such are the sons of Pandu whom you, in delusion, scorned and rose up against. If you escape from them with your body unharmed, you will attain a new birth while yet remaining alive." Then the five Parthas, like five Indras, leaving the terrified footmen with joined palms, surrounded the chariot host on every side in their fury and made it dark with a rain of arrows.
60e0f64c880e · publicado 16 jul 2026, 17:27:38 UTC
Disponible enRUENPasa de verso en verso con
Draupadi names her husbands not as an ornament of speech but as a moral map: the mercy of Yudhishthira, the memory of Bhima, the dharma of Arjuna, the beauty and protection of Nakula, the truthfulness of Sahadeva.