युधिष्ठिर उवाच
भूय एवाहम् इच्छामि महर्षेस् तस्य धीमतः ॥
कर्मणां विस्तरं श्रोतुम् अगस्त्यस्य द्विजोत्तम ॥
लोमश उवाच
शृणु राजन् कथां दिव्याम् अद्भुताम् अतिमानुषीम् ॥
अगस्त्यस्य महाराज प्रभावम् अमितात्मनः ॥
आसन् कृतयुगे घोरा दानवा युद्धदुर्मदाः ॥
कालेया इति विख्याता गणाः परमदारुणाः ॥
ते तु वृत्रं समाश्रित्य नानाप्रहरणोद्यताः ॥
समन्तात् पर्यधावन्त महेन्द्रप्रमुखान् सुरान् ॥
ततो वृत्रवधे यत्नम् अकुर्वंस् त्रिदशाः पुरा ॥
पुरंदरं पुरस्कृत्य ब्रह्माणम् उपतस्थिरे ॥
कृताञ्जलींस् तु तान् सर्वान् परमेष्ठी उवाच ह ॥
विदितं मे सुराः सर्वं यद् वः कार्यं चिकीर्षितम् ॥
तम् उपायं प्रवक्ष्यामि यथा वृत्रं वधिष्यथ ॥
दधीच इति विख्यातो महान् ऋषिर् उदारधीः ॥
तं गत्वा सहिताः सर्वे वरं वै संप्रयाचत ॥
स वो दास्यति धर्मात्मा सुप्रीतेनान्तरात्मना ॥
स वाच्यः सहितैः सर्वैर् भवद्भिर् जयकाङ्क्षिभिः ॥
स्वान्य् अस्थीनि प्रयच्छेति त्रैलोक्यस्य हिताय वै ॥
स शरीरं समुत्सृज्य स्वान्य् अस्थीनि प्रदास्यति ॥
तस्यास्थिभिर् महाघोरं वज्रं संभ्रियतां दृढम् ॥
महच् छत्रुहणं तीक्ष्णं षडश्रं भीमनिस्वनम् ॥
तेन वज्रेण वै वृत्रं वधिष्यति शतक्रतुः ॥
एतद् वः सर्वम् आख्यातं तस्माच् छीघ्रं विधीयताम् ॥
yudhiṣṭhira uvāca
bhūya evāham icchāmi maharṣes tasya dhīmataḥ ||
karmaṇāṃ vistaraṃ śrotum agastyasya dvijottama ||
lomaśa uvāca
śṛṇu rājan kathāṃ divyām adbhutām atimānuṣīm ||
agastyasya mahārāja prabhāvam amitātmanaḥ ||
āsan kṛtayuge ghorā dānavā yuddhadurmadāḥ ||
kāleyā iti vikhyātā gaṇāḥ paramadāruṇāḥ ||
te tu vṛtraṃ samāśritya nānāpraharaṇodyatāḥ ||
samantāt paryadhāvanta mahendrapramukhān surān ||
tato vṛtravadhe yatnam akurvaṃs tridaśāḥ purā ||
puraṃdaraṃ puraskṛtya brahmāṇam upatasthire ||
kṛtāñjalīṃs tu tān sarvān parameṣṭhī uvāca ha ||
viditaṃ me surāḥ sarvaṃ yad vaḥ kāryaṃ cikīrṣitam ||
tam upāyaṃ pravakṣyāmi yathā vṛtraṃ vadhiṣyatha ||
dadhīca iti vikhyāto mahān ṛṣir udāradhīḥ ||
taṃ gatvā sahitāḥ sarve varaṃ vai saṃprayācata ||
sa vo dāsyati dharmātmā suprītenāntarātmanā ||
sa vācyaḥ sahitaiḥ sarvair bhavadbhir jayakāṅkṣibhiḥ ||
svāny asthīni prayaccheti trailokyasya hitāya vai ||
sa śarīraṃ samutsṛjya svāny asthīni pradāsyati ||
tasyāsthibhir mahāghoraṃ vajraṃ saṃbhriyatāṃ dṛḍham ||
mahac chatruhaṇaṃ tīkṣṇaṃ ṣaḍaśraṃ bhīmanisvanam ||
tena vajreṇa vai vṛtraṃ vadhiṣyati śatakratuḥ ||
etad vaḥ sarvam ākhyātaṃ tasmāc chīghraṃ vidhīyatām ||
Yudhishthira said: 'I wish to hear once more, in fuller detail, of the deeds of that wise great sage Agastya, best of the twice-born.' Lomasha said: 'Listen, O king, to a divine, wondrous, and superhuman story of the power of the boundless Agastya. In the Krita Yuga there were terrible danavas, maddened by battle, known as the Kaleyas, exceedingly fearsome. Relying on Vritra, brandishing various weapons, they attacked the gods, headed by great Indra, from every side. Then, wishing to slay Vritra, the thirty gods, led by Purandara, went to Brahma. Joining their palms, they stood before him, and Parameshthin said: "Gods, I know the whole task you wish to accomplish. I shall tell you the means by which you will slay Vritra. There is a great sage of expansive wisdom known as Dadhichi. Go to him together and ask for a boon. He, righteous in soul, will gladly grant it to you. You who desire victory must say to him: 'Give your bones for the good of the three worlds.' He will give up his body and grant his bones. From his bones let a mighty, terrible, sharp, six-edged vajra be forged, one that slays great enemies and roars fearsomely. With that vajra Shatakratu will slay Vritra. I have told you everything; therefore act swiftly."'
8571f65e7bb9 · प्रकाशित 16 जुल॰ 2026, 5:02:53 pm UTC
उपलब्ध भाषाएँRUENश्लोक बदलें इन कुंजियों से
The story of Dadhichi at once sets the highest measure of sacrifice: the body of a saint becomes a weapon for the world's protection. True tapas does not close in on itself but gives itself for the good of living beings.