द्रौपद्य् उवाच
अशोच्यं नु कुतस् तस्या यस्या भर्ता युधिष्ठिरः ॥
जानन् सर्वाणि दुःखानि किं मां त्वं परिपृच्छसि ॥
यन् मां दासीप्रवादेन प्रातिकामी तदानयत् ॥
सभायां पार्षदो मध्ये तन् मां दहति भारत ॥
पार्थिवस्य सुता नाम का नु जीवेत मादृशी ॥
अनुभूय भृशं दुःखम् अन्यत्र द्रौपदीं प्रभो ॥
वनवासगतायाश् च सैन्धवेन दुरात्मना ॥
परामर्शं द्वितीयं च सोढुम् उत्सहते नु का ॥
मत्स्यराज्ञः समक्षं च तस्य धूर्तस्य पश्यतः ॥
कीचकेन पदा स्पृष्टा का नु जीवेत मादृशी ॥
एवं बहुविधैः क्लेशैः क्लिश्यमानां च भारत ॥
न मां जानासि कौन्तेय किं फलं जीवितेन मे ॥
यो ऽयं राज्ञो विराटस्य कीचको नाम भारत ॥
सेनानीः पुरुषव्याघ्र स्यालः परमदुर्मतिः ॥
स मां सैरन्ध्रिवेषेण वसन्तीं राजवेश्मनि ॥
नित्यम् एवाह दुष्टात्मा भार्या मम भवेति वै ॥
तेनोपमन्त्र्यमाणाया वधार्हेण सपत्नहन् ॥
कालेनेव फलं पक्वं हृदयं मे विदीर्यते ॥
draupady uvāca
aśocyaṃ nu kutas tasyā yasyā bhartā yudhiṣṭhiraḥ ||
jānan sarvāṇi duḥkhāni kiṃ māṃ tvaṃ paripṛcchasi ||
yan māṃ dāsīpravādena prātikāmī tadānayat ||
sabhāyāṃ pārṣado madhye tan māṃ dahati bhārata ||
pārthivasya sutā nāma kā nu jīveta mādṛśī ||
anubhūya bhṛśaṃ duḥkham anyatra draupadīṃ prabho ||
vanavāsagatāyāś ca saindhavena durātmanā ||
parāmarśaṃ dvitīyaṃ ca soḍhum utsahate nu kā ||
matsyarājñaḥ samakṣaṃ ca tasya dhūrtasya paśyataḥ ||
kīcakena padā spṛṣṭā kā nu jīveta mādṛśī ||
evaṃ bahuvidhaiḥ kleśaiḥ kliśyamānāṃ ca bhārata ||
na māṃ jānāsi kaunteya kiṃ phalaṃ jīvitena me ||
yo 'yaṃ rājño virāṭasya kīcako nāma bhārata ||
senānīḥ puruṣavyāghra syālaḥ paramadurmatiḥ ||
sa māṃ sairandhriveṣeṇa vasantīṃ rājaveśmani ||
nityam evāha duṣṭātmā bhāryā mama bhaveti vai ||
tenopamantryamāṇāyā vadhārheṇa sapatnahan ||
kāleneva phalaṃ pakvaṃ hṛdayaṃ me vidīryate ||
Draupadi said: "How could she be unworthy of grief whose husband is Yudhishthira? You know all my sorrows; why do you ask me? That Pratikamin then led me, under the name of a slave-woman, into the assembly, among the courtiers — that burns me, O Bharata. What king's daughter like me would go on living after enduring such heavy grief, save Draupadi, my lord? What woman would bear a second touch from the wicked Saindhava, while living in exile in the forest? Who, like me, would go on living after Kichaka struck her with his foot before the king of the Matsyas, and before the eyes of that scoundrel? Suffering from so many kinds of torment, O Bharata, you seem not to know me, Kaunteya. What is the fruit of my life? This Kichaka, the commander of King Virata, O Bharata — the king's brother-in-law, a man of utterly evil mind, a tiger among men — seeing that I live in the royal house in the guise of Sairandhri, day after day, the wicked soul, tells me: 'Become my wife.' When he, deserving death, calls me thus, O slayer of enemies, my heart bursts like a ripe fruit from time."
ef4c54116a86 · प्रकाशित 16 जुल॰ 2026, 6:11:28 pm UTC
उपलब्ध भाषाएँRUENश्लोक बदलें इन कुंजियों से
Draupadi is not listing complaints but recounting a history of broken protection. Her pain is sharpened by how the old humiliations seem to repeat themselves under a new mask.