महाभारत
Kāleya-upadrava-nārāyaṇa-stuti-parva (The Kāleyas' Menace and the Hymn to Nārāyaṇa)3.100.1-11
3145 / 15823
महाभारत · 3.100.1-11
देवनागरी

लोमश उवाच
समुद्रं ते समाश्रित्य वारुणं निधिम् अम्भसाम् ॥
कालेयाः संप्रवर्तन्त त्रैलोक्यस्य विनाशने ॥
ते रात्रौ समभिक्रुद्धा भक्षयन्ति सदा मुनीन् ॥
आश्रमेषु च ये सन्ति पुन्येष्व् आयतनेषु च ॥
वसिष्ठस्याश्रमे विप्रा भक्षितास् तैर् दुरात्मभिः ॥
अशीतिशतम् अष्टौ च नव चान्ये तपस्विनः ॥
च्यवनस्याश्रमं गत्वा पुण्यं द्विजनिषेवितम् ॥
फलमूलाशनानां हि मुनीनां भक्षितं शतम् ॥
एवं रात्रौ स्म कुर्वन्ति विविशुश् चार्णवं दिवा ॥
भरद्वाजाश्रमे चैव नियता ब्रह्मचारिणः ॥
वाय्वाहाराम्बुभक्षाश् च विंशतिः संनिपातिताः ॥
एवं क्रमेण सर्वांस् तान् आश्रमान् दानवास् तदा ॥
निशायां परिधावन्ति मत्ता भुजबलाश्रयात् ॥
कालोपसृष्टाः कालेया घ्नन्तो द्विजगणान् बहून् ॥
न चैनान् अन्वबुध्यन्त मनुजा मनुजोत्तम ॥
एवं प्रवृत्तान् दैत्यांस् तांस् तापसेषु तपस्विषु ॥
प्रभाते समदृश्यन्त नियताहारकर्शिताः ॥
महीतलस्था मुनयः शरीरैर् गतजीवितैः ॥
क्षीणमांसैर् विरुधिरैर् विमज्जान्त्रैर् विसंधिभिः ॥
आकीर्णैर् आचिता भूमिः शङ्खानाम् इव राशिभिः ॥
कलशैर् विप्रविद्धैश् च स्रुवैर् भग्नैस् तथैव च ॥
विकीर्णैर् अग्निहोत्रैश् च भूर् बभूव समावृता ॥
निःस्वाध्यायवषट्कारं नष्टयज्ञोत्सवक्रियम् ॥
जगद् आसीन् निरुत्साहं कालेयभयपीडितम् ॥

लिप्यंतरण (IAST)

lomaśa uvāca
samudraṃ te samāśritya vāruṇaṃ nidhim ambhasām ||
kāleyāḥ saṃpravartanta trailokyasya vināśane ||
te rātrau samabhikruddhā bhakṣayanti sadā munīn ||
āśrameṣu ca ye santi punyeṣv āyataneṣu ca ||
vasiṣṭhasyāśrame viprā bhakṣitās tair durātmabhiḥ ||
aśītiśatam aṣṭau ca nava cānye tapasvinaḥ ||
cyavanasyāśramaṃ gatvā puṇyaṃ dvijaniṣevitam ||
phalamūlāśanānāṃ hi munīnāṃ bhakṣitaṃ śatam ||
evaṃ rātrau sma kurvanti viviśuś cārṇavaṃ divā ||
bharadvājāśrame caiva niyatā brahmacāriṇaḥ ||
vāyvāhārāmbubhakṣāś ca viṃśatiḥ saṃnipātitāḥ ||
evaṃ krameṇa sarvāṃs tān āśramān dānavās tadā ||
niśāyāṃ paridhāvanti mattā bhujabalāśrayāt ||
kālopasṛṣṭāḥ kāleyā ghnanto dvijagaṇān bahūn ||
na cainān anvabudhyanta manujā manujottama ||
evaṃ pravṛttān daityāṃs tāṃs tāpaseṣu tapasviṣu ||
prabhāte samadṛśyanta niyatāhārakarśitāḥ ||
mahītalasthā munayaḥ śarīrair gatajīvitaiḥ ||
kṣīṇamāṃsair virudhirair vimajjāntrair visaṃdhibhiḥ ||
ākīrṇair ācitā bhūmiḥ śaṅkhānām iva rāśibhiḥ ||
kalaśair vipraviddhaiś ca sruvair bhagnais tathaiva ca ||
vikīrṇair agnihotraiś ca bhūr babhūva samāvṛtā ||
niḥsvādhyāyavaṣaṭkāraṃ naṣṭayajñotsavakriyam ||
jagad āsīn nirutsāhaṃ kāleyabhayapīḍitam ||

शब्दशः अर्थ
संस्कृतIASTअर्थ
लोमश उवाच समुद्रं ते समाश्रित्य वारुणं निधिम् अम्भसाम् ॥ कालेयाः संप्रवर्तन्त त्रैलोक्यस्य विनाशने ॥ ते रात्रौ समभिक्रुद्धा भक्षयन्ति सदा मुनीन् ॥ आश्रमेषु च ये सन्ति पुन्येष्व् आयतनेषु च ॥ वसिष्ठस्याश्रमे विप्रा भक्षितास् तैर् दुरात्मभिः ॥ अशीतिशतम् अष्टौ च नव चान्ये तपस्विनः ॥ च्यवनस्याश्रमं गत्वा पुण्यं द्विजनिषेवितम् ॥ फलमूलाशनानां हि मुनीनां भक्षितं शतम् ॥ एवं रात्रौ स्म कुर्वन्ति विविशुश् चार्णवं दिवा ॥ भरद्वाजाश्रमे चैव नियता ब्रह्मचारिणः ॥ वाय्वाहाराम्बुभक्षाश् च विंशतिः संनिपातिताः ॥ एवं क्रमेण सर्वांस् तान् आश्रमान् दानवास् तदा ॥ निशायां परिधावन्ति मत्ता भुजबलाश्रयात् ॥ कालोपसृष्टाः कालेया घ्नन्तो द्विजगणान् बहून् ॥ न चैनान् अन्वबुध्यन्त मनुजा मनुजोत्तम ॥ एवं प्रवृत्तान् दैत्यांस् तांस् तापसेषु तपस्विषु ॥ प्रभाते समदृश्यन्त नियताहारकर्शिताः ॥ महीतलस्था मुनयः शरीरैर् गतजीवितैः ॥ क्षीणमांसैर् विरुधिरैर् विमज्जान्त्रैर् विसंधिभिः ॥ आकीर्णैर् आचिता भूमिः शङ्खानाम् इव राशिभिः ॥ कलशैर् विप्रविद्धैश् च स्रुवैर् भग्नैस् तथैव च ॥ विकीर्णैर् अग्निहोत्रैश् च भूर् बभूव समावृता ॥ निःस्वाध्यायवषट्कारं नष्टयज्ञोत्सवक्रियम् ॥ जगद् आसीन् निरुत्साहं कालेयभयपीडितम् ॥lomaśa uvāca samudraṃ te samāśritya vāruṇaṃ nidhim ambhasām || kāleyāḥ saṃpravartanta trailokyasya vināśane || te rātrau samabhikruddhā bhakṣayanti sadā munīn || āśrameṣu ca ye santi punyeṣv āyataneṣu ca || vasiṣṭhasyāśrame viprā bhakṣitās tair durātmabhiḥ || aśītiśatam aṣṭau ca nava cānye tapasvinaḥ || cyavanasyāśramaṃ gatvā puṇyaṃ dvijaniṣevitam || phalamūlāśanānāṃ hi munīnāṃ bhakṣitaṃ śatam || evaṃ rātrau sma kurvanti viviśuś cārṇavaṃ divā || bharadvājāśrame caiva niyatā brahmacāriṇaḥ || vāyvāhārāmbubhakṣāś ca viṃśatiḥ saṃnipātitāḥ || evaṃ krameṇa sarvāṃs tān āśramān dānavās tadā || niśāyāṃ paridhāvanti mattā bhujabalāśrayāt || kālopasṛṣṭāḥ kāleyā ghnanto dvijagaṇān bahūn || na cainān anvabudhyanta manujā manujottama || evaṃ pravṛttān daityāṃs tāṃs tāpaseṣu tapasviṣu || prabhāte samadṛśyanta niyatāhārakarśitāḥ || mahītalasthā munayaḥ śarīrair gatajīvitaiḥ || kṣīṇamāṃsair virudhirair vimajjāntrair visaṃdhibhiḥ || ākīrṇair ācitā bhūmiḥ śaṅkhānām iva rāśibhiḥ || kalaśair vipraviddhaiś ca sruvair bhagnais tathaiva ca || vikīrṇair agnihotraiś ca bhūr babhūva samāvṛtā || niḥsvādhyāyavaṣaṭkāraṃ naṣṭayajñotsavakriyam || jagad āsīn nirutsāhaṃ kāleyabhayapīḍitam ||The Kaleyas, having taken refuge in the ocean of Varuna, set about destroying the three worlds: by night they angrily devour sages in ashrams and sacred sites, including hundreds and tens of ascetics in the ashrams of Vasishtha, Chyavana, and Bharadvaja, and by day they re-enter the ocean; people do not understand who is doing this; in the morning they find on the ground the bodies of emaciated ascetics, torn apart and drained of blood, and the ground is covered with broken vessels, ladles, and scattered agnihotra fires; the world, without svadhyaya, vashatkara, sacrificial festivals and rites, becomes joyless from fear of the Kaleyas.
अनुवाद

Lomasha said: 'Having taken refuge in the ocean, the watery treasury of Varuna, the Kaleyas set about destroying the three worlds. At night, enraged, they ceaselessly devoured sages dwelling in ashrams and sacred abodes. In the ashram of Vasishtha these evildoers ate one hundred and eighty-nine ascetics. Coming to the holy ashram of Chyavana, served by the twice-born, they devoured a hundred sages who lived on fruits and roots. Thus they acted by night, and by day they entered the ocean. In the ashram of Bharadvaja twenty brahmacharins observing their vows, who lived on air and water, were slain. Thus, passing from ashram to ashram, the danavas rushed about by night, intoxicated with the strength of their arms and overtaken by time, killing many twice-born. People did not understand who was doing this to the ascetics. In the mornings there were seen on the ground the bodies of dead sages, wasted by their strict diet: emaciated, bloodless, with torn limbs, entrails and joints, they lay in heaps like piles of conch shells. The ground was strewn with scattered vessels, broken sacrificial ladles, and scattered agnihotra fires. The world, deprived of the Vedic recitation and the cry of "vashat", its sacrificial festivals and rites destroyed, became joyless, tormented by fear of the Kaleyas.'

संस्करण

8553274e1fc5 · प्रकाशित 16 जुल॰ 2026, 5:02:54 pm UTC

उपलब्ध भाषाएँRUEN

श्लोक बदलें इन कुंजियों से