युधिष्ठिर उवाच
किं त्वं नकुल कुर्वाणस् तत्र तात चरिष्यसि ॥
सुकुमारश् च शूरश् च दर्शनीयः सुखोचितः ॥
नकुल उवाच
अश्वबन्धो भविष्यामि विराटनृपतेर् अहम् ॥
ग्रन्थिको नाम नाम्नाहं कर्मैतत् सुप्रियं मम ॥
कुशलो ऽस्म्य् अश्वशिक्षायां तथैवाश्वचिकित्सिते ॥
प्रियाश् च सततं मे ऽश्वाः कुरुराज यथा तव ॥
ये माम् आमन्त्रयिष्यन्ति विराटनगरे जनाः ॥
तेभ्य एवं प्रवक्ष्यामि विहरिष्याम्य् अहं यथा ॥
yudhiṣṭhira uvāca
kiṃ tvaṃ nakula kurvāṇas tatra tāta cariṣyasi ||
sukumāraś ca śūraś ca darśanīyaḥ sukhocitaḥ ||
nakula uvāca
aśvabandho bhaviṣyāmi virāṭanṛpater aham ||
granthiko nāma nāmnāhaṃ karmaitat supriyaṃ mama ||
kuśalo 'smy aśvaśikṣāyāṃ tathaivāśvacikitsite ||
priyāś ca satataṃ me 'śvāḥ kururāja yathā tava ||
ye mām āmantrayiṣyanti virāṭanagare janāḥ ||
tebhya evaṃ pravakṣyāmi vihariṣyāmy ahaṃ yathā ||
Yudhishthira said: "And you, Nakula, what will you do there, dear one? You are gentle, brave, handsome, and accustomed to comfort." Nakula answered: "I will become King Virata's horse-keeper. My name will be Granthika; this work suits me very well. I am skilled in training horses and in treating horses. Horses have always been dear to me, king of the Kurus, just as they are to you. To whoever questions me in Virata's city, this is what I will say; so I will live."
f07618d395a7 · प्रकाशित 16 जुल॰ 2026, 5:58:59 pm UTC
उपलब्ध भाषाएँRUENश्लोक बदलें इन कुंजियों से
Nakula chooses a service that matches his own nature. Dharma here does not ask him to break his talent; it asks him to set pride aside and use his skill quietly.