नानामृगगणैर् जुष्टं कौन्तेयः सत्यविक्रमः ॥
पदातिर् भ्रातृभिः सार्धं प्रातिष्ठत युधिष्ठिरः ॥
नानाद्रुमनिरोधेषु वसन्तः शैलसानुषु ॥
पर्वतं विविशुः श्वेतं चतुर्थे ऽहनि पाण्डवाः ॥
महाभ्रघनसंकाशं सलिलोपहितं शुभम् ॥
मणिकाञ्चनरम्यं च शैलं नानासमुच्छ्रयम् ॥
ते समासाद्य पन्थानं यथोक्तं वृषपर्वणा ॥
अनुसस्रुर् यथोद्देशं पश्यन्तो विविधान् नगान् ॥
उपर्य् उपरि शैलस्य गुहाः परमदुर्गमाः ॥
सुदुर्गमांस् ते सुबहून् सुखेनैवाभिचक्रमुः ॥
धौम्यः कृष्णा च पार्थाश् च लोमशश् च महान् ऋषिः ॥
अगमन् सहितास् तत्र न कश् चिद् अवहीयते ॥
ते मृगद्विजसंघुष्टं नानाद्विजसमाकुलम् ॥
शाखामृगगणैश् चैव सेवितं सुमनोहरम् ॥
पुण्यं पद्मसरोपेतं सपल्वलमहावनम् ॥
उपतस्थुर् महावीर्या माल्यवन्तं महागिरिम् ॥
ततः किंपुरुषावासं सिद्धचारणसेवितम् ॥
ददृशुर् हृष्टरोमाणः पर्वतं गन्धमादनम् ॥
विद्याधरानुचरितं किंनरीभिस् तथैव च ॥
गजसिंहसमाकीर्णम् उदीर्णशरभायुतम् ॥
उपेतम् अन्यैश् च तदा मृगैर् मृदुनिनादिभिः ॥
ते गन्धमादनवनं तन् नन्दनवनोपमम् ॥
मुदिताः पाण्डुतनया मनोहृदयनन्दनम् ॥
विविशुः क्रमशो वीरा अरण्यं शुभकाननम् ॥
द्रौपदीसहिता वीरास् तैश् च विप्रैर् महात्मभिः ॥
शृण्वन्तः प्रीतिजननान् वल्गून् मदकलाञ् शुभान् ॥
श्रोत्ररम्यान् सुमधुराञ् शब्दान् खगमुखेरितान् ॥
nānāmṛgagaṇair juṣṭaṃ kaunteyaḥ satyavikramaḥ ||
padātir bhrātṛbhiḥ sārdhaṃ prātiṣṭhata yudhiṣṭhiraḥ ||
nānādrumanirodheṣu vasantaḥ śailasānuṣu ||
parvataṃ viviśuḥ śvetaṃ caturthe 'hani pāṇḍavāḥ ||
mahābhraghanasaṃkāśaṃ salilopahitaṃ śubham ||
maṇikāñcanaramyaṃ ca śailaṃ nānāsamucchrayam ||
te samāsādya panthānaṃ yathoktaṃ vṛṣaparvaṇā ||
anusasrur yathoddeśaṃ paśyanto vividhān nagān ||
upary upari śailasya guhāḥ paramadurgamāḥ ||
sudurgamāṃs te subahūn sukhenaivābhicakramuḥ ||
dhaumyaḥ kṛṣṇā ca pārthāś ca lomaśaś ca mahān ṛṣiḥ ||
agaman sahitās tatra na kaś cid avahīyate ||
te mṛgadvijasaṃghuṣṭaṃ nānādvijasamākulam ||
śākhāmṛgagaṇaiś caiva sevitaṃ sumanoharam ||
puṇyaṃ padmasaropetaṃ sapalvalamahāvanam ||
upatasthur mahāvīryā mālyavantaṃ mahāgirim ||
tataḥ kiṃpuruṣāvāsaṃ siddhacāraṇasevitam ||
dadṛśur hṛṣṭaromāṇaḥ parvataṃ gandhamādanam ||
vidyādharānucaritaṃ kiṃnarībhis tathaiva ca ||
gajasiṃhasamākīrṇam udīrṇaśarabhāyutam ||
upetam anyaiś ca tadā mṛgair mṛduninādibhiḥ ||
te gandhamādanavanaṃ tan nandanavanopamam ||
muditāḥ pāṇḍutanayā manohṛdayanandanam ||
viviśuḥ kramaśo vīrā araṇyaṃ śubhakānanam ||
draupadīsahitā vīrās taiś ca viprair mahātmabhiḥ ||
śṛṇvantaḥ prītijananān valgūn madakalāñ śubhān ||
śrotraramyān sumadhurāñ śabdān khagamukheritān ||
'They entered the region of Shveta and Malyavan, upon the beautiful Gandhamadana. The mountain was adorned with forests, rivers, waterfalls, caves, and lofty peaks. It shone with flowers and fruits, was full of birds and beasts, and was visited by siddhas and charanas. The Pandavas walked slowly, admiring its beauty, while the air on every side was sweet with fragrances.'
a6d02c70862b · published Jul 16, 2026, 5:09:16 PM UTC
Available inRUENPage between verses with
Gandhamadana appears as the boundary between the human earth and the realm of the gods. The Pandavas' ascent becomes not only a geographical journey but an inward purification.