ततः कतिपयाहस्य महाह्रदनिवासिनम् ॥
ऋद्धिमन्तं महानागं सुपर्णः सहसाहरत् ॥
प्राकम्पत महाशैलः प्रामृद्यन्त महाद्रुमाः ॥
ददृशुः सर्वभूतानि पाण्डवाश् च तद् अद्भुतम् ॥
ततः शैलोत्तमस्याग्रात् पाण्डवान् प्रति मारुतः ॥
अवहत् सर्वमाल्यानि गन्धवन्ति शुभानि च ॥
तत्र पुष्पाणि दिव्यानि सुहृद्भिः सह पाण्डवाः ॥
ददृशुः पञ्च वर्णानि द्रौपदी च यशस्विनी ॥
भीमसेनं ततः कृष्णा काले वचनम् अब्रवीत् ॥
विविक्ते पर्वतोद्देशे सुखासीनं महाभुजम् ॥
सुपर्णानिलवेगेन श्वसनेन महाबलात् ॥
पञ्चवर्णानि पात्यन्ते पुष्पाणि भरतर्षभ ॥
प्रत्यक्षं सर्वभूतानां नदीम् अश्वरथां प्रति ॥
खाण्डवे सत्यसंधेन भ्रात्रा तव नरेश्वर ॥
गन्धर्वोरगरक्षांसि वासवश् च निवारितः ॥
हता मायाविनश् चोग्रा धनुः प्राप्तं च गाण्डिवम् ॥
तवापि सुमहत् तेजो महद् बाहुबलं च ते ॥
अविषह्यम् अनाधृष्यं शतक्रतुबलोपमम् ॥
त्वद्बाहुबलवेगेन त्रासिताः सर्वराक्षसाः ॥
हित्वा शैलं प्रपद्यन्तां भीमसेन दिशो दश ॥
ततः शैलोत्तमस्याग्रं चित्रमाल्यधरं शिवम् ॥
व्यपेतभयसंमोहाः पश्यन्तु सुहृदस् तव ॥
एवं प्रणिहितं भीम चिरात् प्रभृति मे मनः ॥
द्रष्टुम् इच्छामि शैलाग्रं त्वद्बाहुबलम् आश्रिता ॥
tataḥ katipayāhasya mahāhradanivāsinam ||
ṛddhimantaṃ mahānāgaṃ suparṇaḥ sahasāharat ||
prākampata mahāśailaḥ prāmṛdyanta mahādrumāḥ ||
dadṛśuḥ sarvabhūtāni pāṇḍavāś ca tad adbhutam ||
tataḥ śailottamasyāgrāt pāṇḍavān prati mārutaḥ ||
avahat sarvamālyāni gandhavanti śubhāni ca ||
tatra puṣpāṇi divyāni suhṛdbhiḥ saha pāṇḍavāḥ ||
dadṛśuḥ pañca varṇāni draupadī ca yaśasvinī ||
bhīmasenaṃ tataḥ kṛṣṇā kāle vacanam abravīt ||
vivikte parvatoddeśe sukhāsīnaṃ mahābhujam ||
suparṇānilavegena śvasanena mahābalāt ||
pañcavarṇāni pātyante puṣpāṇi bharatarṣabha ||
pratyakṣaṃ sarvabhūtānāṃ nadīm aśvarathāṃ prati ||
khāṇḍave satyasaṃdhena bhrātrā tava nareśvara ||
gandharvoragarakṣāṃsi vāsavaś ca nivāritaḥ ||
hatā māyāvinaś cogrā dhanuḥ prāptaṃ ca gāṇḍivam ||
tavāpi sumahat tejo mahad bāhubalaṃ ca te ||
aviṣahyam anādhṛṣyaṃ śatakratubalopamam ||
tvadbāhubalavegena trāsitāḥ sarvarākṣasāḥ ||
hitvā śailaṃ prapadyantāṃ bhīmasena diśo daśa ||
tataḥ śailottamasyāgraṃ citramālyadharaṃ śivam ||
vyapetabhayasaṃmohāḥ paśyantu suhṛdas tava ||
evaṃ praṇihitaṃ bhīma cirāt prabhṛti me manaḥ ||
draṣṭum icchāmi śailāgraṃ tvadbāhubalam āśritā ||
Vaishampayana said: 'One day the siddhas and charanas came to the mountain. Then Suparna seized a great naga from the lake, and at this the mountain, the trees, and the waters trembled. The wind brought fragrant, five-colored flowers. Seeing them, Draupadi said to Bhima: "Clear the way, hero, that I may see the peak and the abode of Kubera. Did not Arjuna accomplish a great deed at Khandava? Is your strength any less? You are able to go where others do not go."'
b9fb34f9ad15 · published Jul 16, 2026, 5:09:16 PM UTC
Available inRUENPage between verses with
Draupadi's words awaken in Bhima not only love but also rivalry with the memory of Arjuna. It is here that the thin line between inspiration and provocation becomes dangerous.