अनारब्ध-कार्य एव तु पूर्वे तद्-अवधेः
anārabdha-kārya eva tu pūrve tad-avadheḥ
[Гибнут] лишь НЕ ЗАЧАВШИЕ ПЛОДА прежние [дела]; та [прарабдха] — до СВОЕГО предела, [хранимая Его волей].
सञ्चितयोः पाप-पुण्ययोर् उभयोर् विद्यया तत्-कृतस्य देहस्यापि तदैव नाशापत्तिस् ततो ब्रह्म-विदाम् उपदेशाद्य्-असम्भव इत्य् आशङ्कां परिहर्तुम् अधिकरणम् आरभते । तथा हि सञ्चिते पाप-पुण्ये द्विविधे । अनारब्ध-फले आरब्ध-फले चेति । तयोर् द्विविधयोर् अपि विनाशः स्याद् उतानारब्ध-फलयोर् एवेति विषये उभे उ हैवेत्य् आदौ विशेषाश्रवणात् विद्यायाः सर्वत्र तौल्यात् तयोर् द्विविधयोर् अपीति प्राप्ते—
अनारब्ध-कार्य एव तु पूर्वे तद्-अवधेः ॥
तु-शब्दः शङ्का-च्छेदार्थः । पूर्वे सञ्चिते पाप-पुण्ये अनारब्ध-कार्ये अनुत्पादित-फले एव विद्यया विनश्यतो न त्व् आरब्ध-कार्ये चोत्पादित-फले । कुतः ? तद्-अवधेः । तस्य तावद् एव चिरं यावन् न विमोक्ष्ये [छा.उ. 6.14.2] इति श्रुतेः ।
त्वद्-अवगमी न वेत्ति भवद्-उत्थ-शुभाशुभयोर्
गुण-विगुणान्वयांस् तर्हि देह-भृतां न गिरः [भा. 10.87.40] इति स्मृतेः ।
परेशेच्छायाः प्रारब्ध-नाशावधि-भूतत्व-श्रवणाद् इत्य् अर्थः । एतद् उक्तं भवति । अतिबलिष्ठा खलु विद्या सर्व-कर्माणि निरवशेषाणि दहति प्रदीप्तो वह्निर् अपि विविधान्य् एधांसीति । यद्यपि वाक्यात् प्रतीतं तथापि ब्रह्म-विदां देह-स्थिति-दर्शनात् तद्-आरम्भकं कर्म उपदेशादि-प्रचारिण्या तद्-इच्छयैव तिष्ठेद् इति स्वीकार्यम् । एवं च सति मण्य्-आदि-प्रतिबन्ध-शक्तेर् वह्नेर् इव विद्यायाः किञ्चित् कर्मादाहकत्वेऽपि न कापि क्षतिर् इति । यत् तु वदन्ति आरब्ध-फल-कर्माशयम् अनाश्रित्य विद्योत्पत्तिर् नोपपद्यते । आश्रिते तस्मिन् कुलाल-चक्रवत् प्रवृत्त-वेगस्य तस्य भवेद् एव वेग-नाशापेक्षा । यथा वेग-क्षये च चक्रं स्वयं शाम्येद् एवं फलेऽतीते तद्-आरम्भकं कर्म नश्यतीति । तन् न । अतिबलीयस्यास् तस्याः सर्वाणि तानि प्रसह्य निर्मूलयन्त्यास् तद्-इच्छां विना क्वचिद् अप्य् अवष्टम्भो न स्यात् । न हि गुरुतर-शिला-निपाते चक्रं पुनर् भ्रमितुम् अलम् । तस्मात् प्राग्-उक्तम् एव सुष्ठु ॥15॥
--ओ)0(ओ--
sañcitayoḥ pāpa-puṇyayor ubhayor vidyayā tat-kṛtasya dehasyāpi tadaiva nāśāpattis tato brahma-vidām upadeśādy-asambhava ity āśaṅkāṁ parihartum adhikaraṇam ārabhate | tathā hi sañcite pāpa-puṇye dvividhe | anārabdha-phale ārabdha-phale ceti | tayor dvividhayor api vināśaḥ syād utānārabdha-phalayor eveti viṣaye ubhe u haivety ādau viśeṣāśravaṇāt vidyāyāḥ sarvatra taulyāt tayor dvividhayor apīti prāpte—
anārabdha-kārya eva tu pūrve tad-avadheḥ ||
tu-śabdaḥ śaṅkā-cchedārthaḥ | pūrve sañcite pāpa-puṇye anārabdha-kārye anutpādita-phale eva vidyayā vinaśyato na tv ārabdha-kārye cotpādita-phale | kutaḥ ? tad-avadheḥ | tasya tāvad eva ciraṁ yāvan na vimokṣye [chā.u. 6.14.2] iti śruteḥ |
tvad-avagamī na vetti bhavad-uttha-śubhāśubhayor
guṇa-viguṇānvayāṁs tarhi deha-bhṛtāṁ na giraḥ [bhā. 10.87.40] iti smṛteḥ |
pareśecchāyāḥ prārabdha-nāśāvadhi-bhūtatva-śravaṇād ity arthaḥ | etad uktaṁ bhavati | atibaliṣṭhā khalu vidyā sarva-karmāṇi niravaśeṣāṇi dahati pradīpto vahnir api vividhāny edhāṁsīti | yadyapi vākyāt pratītaṁ tathāpi brahma-vidāṁ deha-sthiti-darśanāt tad-ārambhakaṁ karma upadeśādi-pracāriṇyā tad-icchayaiva tiṣṭhed iti svīkāryam | evaṁ ca sati maṇy-ādi-pratibandha-śakter vahner iva vidyāyāḥ kiñcit karmādāhakatve'pi na kāpi kṣatir iti | yat tu vadanti ārabdha-phala-karmāśayam anāśritya vidyotpattir nopapadyate | āśrite tasmin kulāla-cakravat pravṛtta-vegasya tasya bhaved eva vega-nāśāpekṣā | yathā vega-kṣaye ca cakraṁ svayaṁ śāmyed evaṁ phale'tīte tad-ārambhakaṁ karma naśyatīti | tan na | atibalīyasyās tasyāḥ sarvāṇi tāni prasahya nirmūlayantyās tad-icchāṁ vinā kvacid apy avaṣṭambho na syāt | na hi gurutara-śilā-nipāte cakraṁ punar bhramitum alam | tasmāt prāg-uktam eva suṣṭhu ||15||
--o)0(o--
5d63a0853334 · प्रकाशित 27 जुल॰ 2026, 5:33:46 am UTC
उपलब्ध भाषाएँRUश्लोक बदलें इन कुंजियों से
[Иначе] тотчас пал бы и дех — и брахмавидам не преподать. Накопленное двояко: НЕ ЗАЧАВШЕЕ плода — и ЗАЧАВШЕЕ. «Видья ко всем равна». При полученном —
«Лишь незачавшие дела же — прежние: до того предела».
Гибнут лишь НЕ РОДИВШИЕ плода; предел прарабдхи — ВОЛЯ ВЫШНЕГО («ему — доколе не освобожусь»; «постигший не знается с прежним благом-злом»). Видья ПРЕМОГУЧА — сжигает всё, как пылающий огонь дрова; но тела брахмавидов стоят: зачавшее их дело стоит ЕГО ВОЛЕЙ — ради проповеди, как огонь, препятствуемый САМОЦВЕТОМ. А «прарабдха — гончарный круг, сам вертится до иссякания разгона» — НЕ ТАК: без Его воли премогучей корчевательнице ничто не задержка: под РУХНУВШЕЙ СКАЛОЙ кругу не вертеться.